...ha, kolik je to měsíců od posledního postu? Radši se nebudu ptát, vím jediné je to zatr moc, ale bohužel jsem se dostal do kolotoče zkouškového období, dalších reklamací mého výborného notebooku a také své lenosti (upřímně té hlavně;). Inu nastala chvíle abych oprášil svůj Blogger účet a pravda je to fuška i pár pavučinek jsem musel sundat. Naštěstí v sobotní večerní televizi dávají pouze Batman Begins (což je výborný film, ale napotřetí a ne s Dolby ho mám jako příjemnou večerní kulisu), takže po nahrání, následném vymazání a opětovném nahrání pár tracků pro kapelku na practice jsem se rozhodl napsat pár řádků o tom jak neumím psát, o tom jak jsem se včera krásně zklamal a také o tom, že jsem koupil dalšího smrčku ;)
Kapitola 1. - neumění psát
aneb když to prostě nejde!
Pár postů zpátky jsem sliboval několik recenzí na pár pastiček, které mám to štěstí používat. Recenze na Smrčka OverDrive III Station byla dokonce nadějně rozepsaná, jenže další havárie mého NB ji bez milosti poslala na onen svět a moje znechucení bylo tak velké, že jsem se utvrdil v názoru, že to snad ani nemá cenu psát...
Moje představa byla psát recenzi čistě o zvuku a praktickém použití (ne o tom kde jaký čudlík je, a že má zelenkavě purpurovou barvu jako tričko ve kterém hrál Hendrix na Woodstocku), takže po úmorné snaze popsat zvuk (kdo se někdy snažil popsat jakkoliv zvuk, ví jak je to snadná záležitost) mi pouze nb hodil pár hlášek a opět řekl adios amigos - jediné štěstí bylo, že jsem si opravdu důležitá data den před havárkou zazálohoval (upřímné a dlouhé ufff). Můj počítač mě uvrhl do hluboké publicistické deprese a já se až asi za měsíc a půl odhodlal k pokusu to nějak znova sesmolit, jenže múza nikde a můj pokus o sepsání recenzičky (byť jen kraťoučké) skončil fiaskem. Až dodnes jsem se neodhodlal do blogu cokoliv napsat - nyní se pomalu vrací mé spisovatelské ambice, touha psát sílí, ale na recenzí si ještě netroufnu...
Kapitola 2. - velké zklamání
aneb snad je to pouze vyjímka!
Přes konec předchozí kapitoly si teď dovolím zařadit krátkou recenzi. Snad, že bude veskrze kritická jí dokážu napsat, přeci jenom vlastnost kritizovat je každému naprosto vlastní.
Můj efektový řetězec (Fuzz->Wah->Comp.->OD->Chorus->Flanger->Delay) se v poslední době dostal do fáze kdy mi nechybí snad už nic. Pouze tremolo pedal, který jsem vždycky vzhledem k mému silně pop-rockovému srdci hodně chtěl, "potřebuji" doplnit. V době kdy si přestavuji pedalboard a překvapivě mám nějaké peníze jsem si řekl, že mi nic nebraní v koupi tohoto "vysněného" pedálu a naopak při konstrukci nového pedalboardu ho pohodlně započítám do plánů. Jenže ono to není tak jednoduché a po asi měsíční snaze něco vydražit na eBayi (nechápu - vždycky mi to nějak o fousek uteklo) jsem se rozhodl oželet v našich končinách nekoupitelné, ale naprosto špičkové značky (Voodoo Lab, SIB!, SPF, Demeter, apod.) a podpořit české obchodníky tím, že zakoupím nějakou řekněme "ortodoxní" značku v ČR. Mno upřímně jsem byl spíš rozhodnut, že prostě a jednoduše koupím EHX Stereo Pulsar (Boss není zrovna můj šálek čaje a o nějakém dalším tremolu v čr běžně sehnatelném nevím, možná ještě Uliho velice originální výrobky). Po výborných zkušenostech s postaršíma EHX-ama jsem do obchodu šel takřka najisto s tím, že ho zapojím, párkrát to prohrábnu pro klid srdce, koupím a spokojeně půjdu domů.
Jenže ouha - již když jsem přebíral od prodavače menší krabičku nebyl jsem nadšen - lehká (skutečně až moc lehká) hammond krabička nebyla zrovna ta věc na kterou bych bezstarostně šlapal (starší modely z plechu jsou oproti těmto novým naprosté tanky), laciný špatně nalepený potisk a skutečně levné konektory zabarvily moji interní kontrolku z zelené na oranžovou, ale vzhled a hmatový pocit je na těchto věcech to poslední, takže jsem se posadil zapojil American Deluxe Strata přes Pulsara do Mesy FC-30 a začal jsem zkoušet - následná zhruba 45 minutovka rozžhavila mé kontrolky do ruda na stupeň nekupovat - nikdy - bohužel.
Jenže ouha - již když jsem přebíral od prodavače menší krabičku nebyl jsem nadšen - lehká (skutečně až moc lehká) hammond krabička nebyla zrovna ta věc na kterou bych bezstarostně šlapal (starší modely z plechu jsou oproti těmto novým naprosté tanky), laciný špatně nalepený potisk a skutečně levné konektory zabarvily moji interní kontrolku z zelené na oranžovou, ale vzhled a hmatový pocit je na těchto věcech to poslední, takže jsem se posadil zapojil American Deluxe Strata přes Pulsara do Mesy FC-30 a začal jsem zkoušet - následná zhruba 45 minutovka rozžhavila mé kontrolky do ruda na stupeň nekupovat - nikdy - bohužel.
První co jsem zaznamenal bylo, že při silnějším hrábnutí do strun se ozývá slabé zkreslení signálu - žádný extrém, ale já ho slyšel a hlavně signál do pulsara šel z SCN single coilů, takže si těžko dovedu představit situaci se humbuckerama s vysokým výstupním signálem, popř. s někým boosterem (bufferem - říkejte tomu jak chcete prostě zesilovačem signálu) předřazeným před tremolo.
Další problém nastal s nastavením. Je sice pravda, že patřím mezi lidi milující jednoduché 1-2 poťákové efekty, ale u Pulsara jsem ani za 45 minut nebyl schopen nastavit požadovaný zvuk. Je mi sice jasné, že v klidném prostředí zkušebny bych to tam asi nějak vykroutil, ale z mého pohledu by měl dobrý efekt hrát v každé poloze s alespoň minimálním pocitem použitelnosti daného zvuku . Např. rate knob byl použitelný kloudně pouze v první polovině své dráhy - v druhé polovině se efekt přemění na velice špatně znějící ring modulátor (pokud by zněl dobře nic bych proti této vlastnosti neměl spíše naopak, ale on byl skutečně ošklivý).
Poslední, ale z mého pohledu možná nejhorší problém je bypass. I přes všechny tvrzení na internetových fórech mi bylo vcelku jasné, že vzhledem k možnosti zapojení Pulsara v režimu stereo nebude true bypass. Já osobně nepatřím mezi ortodoxní zástupce true-bypassu jednoduše proti DOBŘE udělanému bufferovanému spínání (nebo jak se tomu česky nadává) nic nemám. V řadě mám 6 efektů true bypass a na konci mám zařazen delay Carl Martin, který není true bypass a jeho buffer pohodlně vyřeší problémy s délkou kabelu - do zvuku nic špatného nepřidává ani z něj nic nekrade. Bohužel u pulsara při porovnání zvuku Kytara->vypnutý Pulsar->Apec a Kytara->Apec je slyšitelný výrazný pokles výšek - sice nebyla možnost zapojit efekt přes TB lištu, takže jsem byl odkázán na rychle přepojování kabelů, ale i tak byl daný problém vyloženě znatelný - například kobylkový snímač byl při přímém zapojení krásně skleněný až křišťálový - při průchodu přes vypnutý pulsar se z něj stal zatažený a nepříliš konkrétní snímač (prostě jako když používáte na kytaře tónovou clonu).
Věřte, že předchozí řádky se mi nepsaly lehko, jelikož firma electro harmonix patří mezi mé oblíbené a Pulsar pro mě byl neuvěřitelným zklamáním... Doufám, že se jedná o pouhou náhodu, možná se jednalo o nějaký vadný kousek nebo je prostě Pulsar jeden nepovedený model v řadě dobrých výrobků... Já se bohužel opět musím ponořit na eBayi do nekonečné nabídky tremolo pedálů - snad v dohledné době nějaké soutěž o vstup na pedal board neznámého kytaristy vyhraje. Jaká značka to bude sám pořád nevím - snad něco lepšího než pulsar.
PS.: Samozřejmě má pulsar pár dobrých vlastností - ledka puls(ar)uje v tempu efektu, stereo zapojení pro někoho může být rozhodují fakt při koupi tremola (ale uživatelům této vychytávky doporučuji sáhnout do peněženky pro pár tisíc navíc a zvážit koupi Jim Dunlop Stereo Tremola, které je vyloženě na toto zapojení stavěné...)
Kapitola 3. další pedálek z dílny mistra Smrčky
aneb kruh se pomalu uzavírá
Pan Smrčka mě již dávno svým overdrivem a chorusem přesvědčil o nekonečné kvalitě výrobků z jeho dílny - při tak trošku gasoidní potřebě sýtého fuzzu jsem si ho od něj musel objednat ;).
A věřte krok to byl sice malinko neuvážený, ale naprosto správný. Fuzz mnou zakoupený je replika legendárního Dallas Arbiter Fuzz Face a používá germaniové tranzistory ac128 (stejně jako úplně původní starý fuzzface - další model byl vybaven tranďáky silikonovými BC109). Přesně tento germániový používá třeba David Gilmour na legendárním a pro mě naprosto geniálním videu Live at Pompeii. Smrčkův FuzzTone je dovybaven ještě ovladačem MIDD a BIAS (přesný a erudovaný popis viz. http://www.smrckaeffects.com/). Mě osobně nejvíce dostal poťák Bias, který umožňuje vykroutit klasický FuzzFace, ale i lehký crunchy sound - počítejte samozřejmě s určitou špinavostí germaniových tranďáků. Další výborná vlastnost je dynamika - i při vytaveném ovladači Fuzz a Bias si pomocí razance hry můžete pohrát s úrovní zkreslení a pokud máte ručku citlivku můžete se dočkat jak tlustého a krutého fuzz, tak řekněme overdrive sound, který bude sice pořád co do barvy ve vodách fuzzu, ale úrovní zkreslení se dostanete na pohodový zvuk. Teď už, ale končím jsem unaven a nechci začít plácat (i když už jsem začal plácat dávno) - prostě a jednoduše FuzzTone 60' nevybočuje z vysokého kvalitativního standardu značky Smrčka Effects ;ú)
PS.: Omlovám se za pravopisné a stylistické chyby, ale nemám sílu ani chuť to po sobě kontrolovat, snad někdy příště (zamává a zmizí v davu příště....)
