Nestíhám, bohužel, doma mám....

Já skutečně v poslední době totálně nestíhám - škola se mě snaží sníst za živa, s kapelou jsem už asi 3týdny měli jenom akustickou zkoušku a to vzhledem k tomu, že vyhazujeme tlučškopka a scháníme novýho. Už asi týden jsem si kloudně nehráb do strun, zato jsem pilně nakupoval hovadinky z USA, takže dorazil DR Liquid Polymer, který skutečně umožňuje vytvořit vlastní coating struny a zatím se jeví velice dobře, taky dorazil Gorilla Snot což naprosto super věcička - namatláte s ní prsty a trsátko pak hezky drží a nepadá. V neposlední řadě mi konečně dorazila FM-4 u které jsem doufal, že po vyzkoušení v obchodu vychladne moje GASová hlavička a vykašlu se na ni, jenže FM4ka si sama svým zvukem řekla o zařazení do mého řetězce :D. Po 15 minutách zkoušení na sluchátka jsem byl uchvácen a polapen ;) - nečekal jsem, že každy model bude v pohodě použitelný a není potřeba ani tolik točit poťákama a zvuk jakej chcete máte před sebou. Upřímně to každému doporučuji vyzkoušet - naprosto to otevírá jiný obzor co se hry na kytaru týče. Takže je doma, bohužel jsem jí měl ve zkušebně možnost vyzkoušet asi 30 minut, takže totální nic, už se těšim až jí o Vánocích pořádně nažhavim :D. Akorát chudáček můj pedalboardek už nestíhá a asi mu přibude bratříček na kterém budou pouze 2 Line 6 modelery (a k nim samozřemě expression pedály;)). Sám sobě si říkám jak jsem mohl za poslední měsíc vrazit do dvou krabiček takové peníze - ještě, že sem je dotáhl z améru, jelikož 20 litrů za obě bych dohromady neposbíral :D
toto NENÍ můj pedalboard, toto JE pedalboard Omara Rodrigueze



Tak to je dneska asi tak všechono - čtu po sobě ty žblepty a sám sebe se ptám jak velká je ostuda českého školství, že jsem já se dostal na VŠ :D

Udělejte si výlet na Mars Volta, cestou se stavte u frusciantů...

V poslední době jsem se prapodivnou oklikou dostal k dvoum hudebním interpretům, které jsem sice znal, ale nikdy neměl jsem odvahu se do nich ponořit hlouběji. Prvním je kytarista známých Red Hot Chilli Peppers John Frusciante, který vydal relativně velké množství sólových desek - já jsem pře jeho myspace profile narazil na titulní song The Past Recedes z jeho desky Curtains a byl jsem hned jeho muzikálním projevem polapen - celou desku jsem několikrát přeposlouchal, oposlouchal, naposlouchal a kdo ví co ještě a vrhnul jsem se na o 2 roky starší (2003) desku Shadows Collide With People a byl jsem hodně překvapen jak jiná a zároveň hodně podobná je tahle deska oproti Curtains. Celkově od John Fruscianteho nečekejte jinak odzpívaný RHCP, J.F. nabídne úplně jinou hudbu, která je dle mého soudu mnohem zajímavější než RHCP (a to je mám fakt rád) Pak jsem zjistil, že Curtain vzniklo v rámci jeho "cyklu" 6 Albums In 6 Months, takže John Frusciante byl schopen za půl roku vyprodukovat 6 albumů - já jsem se bohužel zatím dostal pouze k těm, která popisuju nahoře, ale už se těším až si seženu dalších x jeho albumů. Paradoxně přes Johna Fruscianteho jsem se dostal ke kapele The Mars Volta, kde JF na nějákej jejich albu hostoval. Musím říct, že seznamování s touto kapelou bylo o něco složitější než s JF. Hodně zvláštní hudba plná podivných pazvuků, netonů a dlouhých instrumentálních ploch se mi do těla dostávala dlouho, ale když se tam dostala zjistil jsem, že se mi prostě ta hudba líbí není to "3 akordy až na konec světa", otevírá obzory do jiných hudebních světů, ukazuje, že se to dá dělat i jinak. A já si najednou řikal co že to na MTV a v rádiích máme vlastně za nudnou hudbu - většinou se jedná o opakování toho samého pořád dokola - a to se nám asi líbí. The Mars Volta se asi každému líbit nebude, ale rozhodně bych doporučil se alespoň zkusit zaposlouchat - třeba do jejich živáčku Scabdates a nebo albumu De-Loused in the Comatorium ze kterého pocházi moje asi nejoblíbenější píseň Cicatriz (na videu počkejte zhruba minutu a půl pak song začne ;)

Alesis io|26 - nahrawadlo uniwersalno

Něják nic nestíhám, naštěstí jediné vytržení z rychlosti mého živato bylo, že včera konečně dorazila moje (naše s bratrem) nová zvuková karta. Trvalo jí to docela dlouho, hrubým odhadem cestovala ze států kolem 1 měsíce, takže jsem se pomalu s investicí pár stovek dolárů loučil. A musím řict, že i přes čekání a nervy, které mě to stálo stojí holka za to. Zatím jsem neměl čas jí otestovam totálně, ale při zapojení jedné kytárky si s největší velikostí bufferu, 96kHz vzorkovací frekvence (takže už docela nářez) a AmpliTUbe 2 "dávala" naprosto neznatelnou latenci - když poté zapojil do řady druhý VST plugit (Panteon Reverb) latecnce opět zapomněla příjít a tak realtime nahrávání nástroje je jedna radost. Žádné technické blbosti sem psát nebudu to, že to má možnost nahrávat až 26 stop najednou je jasné z názvu a ostatní detaily naleznete ZDE anebo ZDE

nový delay

ahoj, v rychlosti - koupil jsem si nový delay. Carla Martina jsem vyměnil za line6 DL4, byl sice trošku dražší, ale také je trošku lepší a univerzálnější. Budu upřímný - Edwardse jsem vzhledem k nečekaným finančním výdajům pustil na chvilku k ledu a teď plánuju Line6 FM-4. Na občasné frusciante psycho zvuky je to ideální volba :D...

Jinak DL-4 po přípojení expression pedálu nabízí 2x3 prestů. Jelikož v každém presetu (A,B,C) můžete libovolně přecházet z dvou různých nastavení daného modelu delayi a to se mi líbí ;). U looperu jsem ještě trošku nesvůj, ale to se zlepší ;).Prostě jsem s investicý těh pár tisícováků na výsost spokojen ;)

Láska na první i druhý pohled...

Zdárek. Vzheledem k tomu, že se blíží konec září chytám záchvat kupování kytar. Pokaždé (zatím to bylo asi tak 2x) v tomto období se rozhodnu, že seberu svoje peníze a koupím novou kytárku s tím, že skončím na nule, popř. nejlépe v mínusu... Inu vduchu této tradice jsem si listoval ebayem a našel kytary zn. Edwards. Pokud si myslíte (stejně jako já první 2 sekundy), že se jedná o laciné kopie z Korei vězte, že jejich cena začíná na 700$ a umí se vyšplhat na 1600$. Odůvodnění takovéto ceny jest původ a kvalita. Zančka Edwards je totiž obchodní označení japonských kopii klasických nástrojů, které vyrábí ESP Japan. A důvod jejich neznámosti jest, že jsou určeny pouze a jen pro Japonský trh, kde v zhledem k neplatnosti U.S. ochraných značek může ESP dělat kytary přesně podle starých originálů a to skutečně extrémně přesně, pokud by se ovšem byť jen jediný kousek objevil oficiálně v améru čekala by ESP žaluba od Gibsonu (viz. Causa PRS SC serie), popř. Fenderu za porušení patentu a ochraných značek. Abych pravdu řekl i přesto jsem jim moc nevěřil a tak jsem prohrabal google a veškerá známá fóra... A postupně jsem se rozhodl, že si jednoho musím koupit. Pokud si totiž přečtete pár kometářů typu "Potom co jsem koupil na Ebayi Edwards Les Paul, prodal jsem svý 3 American Gibson Les Paul a konečně jsem spokojenej" popř. "Gibson Les Paul Stanard to strčí do kapsy. Zvukově i hratelností se to v pohodě vyrovná VOS Custom Shopům" a není jedinej, ale pěkná řádka a navíc nenajdete negativní ohlas, přesvědčí Vás to, že se to musí zkusit :D. Chápu, že bez vyzkoušení a fyzického omaku je kup kytary pořád jen velké riziko, ale mě riskování těší a nakonec každý to zná "Risk je zisk!". Proto jsem se rozhodl, že si k Vánocům jednoho 56' Les Paula Gold Topa objednám. Nazdar

Sakra...

...můj milovaný miláček smartphone Motorola mpx200 se po dlouhém trápení odebral do IT věčných lovišť. Po dobu 3 let to byl můj osobní asistent, jenže v posledních měsících začal odcházet display a dnes odešel uplně. Po otevření mobilu jsem zjistil, že propojovací kabel #SB0BEN3TB0A, který spojuje mobilní jednotku s displayi, se postupně potrhal z čehož plyne postupná (od problikávání podsvícení přes výpadky několika barev až po totální přerušení) deformace kabelu. Upozorňuji, že jsem mobila vlastnil asi 3 roky a moje zacházení s nim bylo více než nešetrné.

A podotýkám, že to byl jeden z prvních mobilů, který běžel na platformě Windows Mobile a byl schopný ve své době přehrávat plynule Divx videa a jeho kvalitní display dokonce z této zábavy dělal skutečně použitelnou záležitost. Také jeho výborné PIM a synchronizace s PC byla vzorová. Když teď zběžně prohlížím mobilní telefony bez operačního systému v řádek několika tisíců musím se smát co všechno "moderní" zařízení "umí". Moje motorka v normálně použitelných funkcích (koho zajímá display s 20 milionem barev, když je velký jako 2 dvacetikoruny...) naprosto válcuje. Je pravda, že třeba foto funkce jsou dnes někde jinde, ale co se dá dělat. Mám dvě možnosti - koupit mobil za pár šupů na volaní a smsky nebo si zaplatím nějaký MDA, které bude disponovat wi-fi, edge apod. Zatím se přikláním k první možnosti....

Mějme rádi Davida Brenta

Kdo zná legendární seriál The Office (na čt2 vysíláno jako Kancl) musí znát i hlavní postavu Davida Brenta. Někdo ho určitě nesnáší (asi většina) - jeho hlavní vlastnost je asi totální trapnost, kterou si ovšem on sám neuvědomuje. Já naopak Davida Brenta (Ricky Gervais) zbožňuji a to pro jeho prostý bezmocný úsměv, který nikdo na světě neumí tak dokonale jako on. Zkoušel jsem ho hodně dlouho, ale nikdy jsem se ani na 1% nepřiblížil originálu - Ricky Gervais
je prostě dokonalý. Několik zajímavostí ohledně tohoto seriálu - Ricky Gervais (tedy představitel Davida Brenta) celé 2 řady seriálu sám napsal a tvrdošíjně odmítá natočení třetí řady - snad aby nezkazil legendárnost seríálu. Jeho scéna kdy tancuje šílený tanec patří mezi deset nejvtipnějších scén televizní obrazovky (posuďte samy). Gervais byl přizván k seriálu The Simpsons pro který napsal celou jednu epizodu ve které samozřejmě "hrál" i on sám. Tato epizoda byla v UK nejsledovanější epizoda The Simpsons za celou historii vůbec... Ricky Gervais také v 80. letech působil v "new-wave" kapele seona dancing a z toho plyne jeho obliba k hudbě, a tak v jedné epizodě kanclu hraje unplugged hitovku "Freeway Freelove. Tuto naprostou hudební lahůdku poté nahrál ve studiu kytaristou Oasis - Noelem Gallagherem. Zajímavost je, že Noel Gallagher jako velký The Office fan sám Gervaise požádal o spolupráci na jeho songu, který si teď můžete užít on-line...

HP Compaq 6510b

Ach ano dnes jsem si domů donesl nový notebook HP Compaq 6510b a musím říct, že z dosavadního pár hodinového používání jsem nadšen. Nejen klasický "managerský" HP design, který je prostě úchvatný, ale i celé mechanické provedení mě nenechávají na pochybách o správnosti mojí volby. Já osobně jsem tento tradiční design neměl z fotek rád, ale při prvním osobním setkání jsem se zamiloval, jelikož čistota linie a elegance Vám řiká, že pracujete s skutečným notebookem s velkým N. Další vybavení jako touch sensitive tlačítka, snímač otisku prstů, 3D DriveGuard (ochrana HD při pádu) a nebo naprosto špičková konektivita (wi-fi umí pracovat i v režimu n a NB je vybaven BT) jsou příjemná třešnička na dortu. První dojmy z používání ukazují na vynikající chlazení, jelikož celý NB je po celou dobu práce příjemně vlažný a větráček běží na téměř nulové otáčky (plný výkon větráku jsem slyšel pouze při spuštění a i zde se jedná o pohodovou hlučnost). Další příjemnost je vynikající touch pad, 14,1' matný display (Bright display je fajn, ale údržba a problém s viditelností v různých světelných podmínkách mě od něj odrazuje). Konfigurace je postavena na nejnovější Intel platformě Santa Rosa s procesorem Intel Core 2 Duo T7100 a 1024MB Ram. Pro mě ideální konfigurace, kterou naplno využiji málokdy. JO a ještě jedna kladná informace v počítači je nainstalován Win XP Pro což je dnes v záplavě Vistou předzavirovaných notebooků skoro zázrak... HAWGH

Pedalboard jest hotov...

... posledních pár dnů jsem na naléhání svého svědomí máknul a dokončil svůj pedalboard. Jeho vybavení můžete vyčíst z fotografii. Takže pouze pár informací z "vnitřností" - celé napájení je integrované, takže stačí napojit 230V, zapnout a jedeme. O samotný převod voltáže se stára Smrčka Power Supply 4x10V, jeden Morley 9V adapter a adaptér dodávaný k Smrčka Overdrive Station 3 (18VAC). Fuzz je napájen z baterky... Ibanez efekty (comp a flanger) jsou prodrátovány přes true bypass přepínače, které jsou zabudovány přímo do desky hned vedle switchů na kombo (eq. a boost). Všechny zapojení se dějí na zadní desce, kde je Vstup/Výstup, vstup na 230V, výstupy do komba na přepínaní kanálu a eq. a výstup na 9V s vypínačem pro napájený jednoho externího efektu. Design je naprosto minimalistický a je řešen klasickou černou koženkou, která je dle dosavadních zkušeností relativně odolná (lepeno chemoprénem a relativně v pohodě). Pro popis je použit starý dobrý Dymo štítkovač. Všechny práce jsem si dělal sám - tzn. "truhlařina", "čalounění" a "elektrařina" (v uvozovkách to píšu z důvodu, že jsem v každém oboro naprostý amatér a hochštapler;). Z hlediska "bedny" je rám sešroubován z dřevotřísky a vrchní deska je z ušlechtilé (stará na chatě nalezená:) 15. vrstvé překližky a pro lepší stabilitu je pod wahem kovová vzpěra. Stručný popis by byl o všem ostatním Vás informují fotečky...


Další věc, kterou finišuji jsou stránky mé kapely - během pár dnů by měly být hotovy, takže zde:

www.sourgirl.cz

T-R--E-M--O-L--O je doma

O mé útrapě s tremolem EHX Stereo Pulsar jsem Vám psal již dříve. Inu čas pokročil a já na eBayi vydražil pro českého zákazníka tremolo neznámého výrobce. Jedná se SIB! The Treminator - Made in USA ;). Zelená krabička nevelkých rozměrů disponuje relativně unikátní možností swichovat mezi dvěma ovladači rychlosti (přesně jako Smrčka Double Chorus) - tzn. v pohodě si můžu nastavit dvě naprosto jiné rychlostí (nebo dvě velice podobné;) a uprostřed songu bez potíží přehodit mezi jemný sweet tremolem a piloidnín chopperem. Praktické - rozhodně praktičtější než half speed switch, který nabízí například FullTone Supa-Trem :D. Jinak z konstrukčního hlediska se jedná o true-bypass pedál, tremolo je řízeno opticky (takže se dá vykroutit známý On-Off zvuk), ledka signalizující zapnutí efektu flashuje v rytmu nastavené rychlosti, při prozatímním testování přes amplitube se neprojevilo žádné zkreslení ani pokles volume a také mechanická konstrukce je naprosto nerozbitná - cca 2,5 - 3 mm silný ohýbaný plech. Bohužel nemám dnes foťák u sebe takže přiložené foto je staženo ze stránek nějakého prodejce - večer možná přidám i foto vlastní a foto vnitřností...

E(HX)dit...

Omlouvám se, ale nový Stereo Memory Man nejspíše do kadegorie EH Multi Effect nepatří, jelikož není daným (specialním) logem označen...

Digitální klony útočí ;)

O firmu EHX se otřeme i tento den - netuším jestli následují zpráva je dobrá zpráva. Já si osobně myslím, že ne, ale pro spoustu lidí to je zcela jistě skvělé. Firma EHX totiž ohlásila nástup dalších stompboxů z řady micro (Micro POG, Stereo Mistress, Knockout Eq., Holy Grail Plus) - o těchto krabičkách se zmiňovat nebudu, jelikož mé zkušenosti s řadou Micro jsou popsány níže (viz. Stereo Pulsar Causa). Já osobně doufám, že kvalita bude někde jinde než u zmiňovaného pulsaru, jenže např. bypass bude nejspíše konstrukčně stejný (alespoň u stereo verzí) - tedy naprosto naprd.

Rád bych se ale zmínil o dvou úplně nových pedálech, které vytváří u EHX novou řadu - řadu Multi Effect (ona zase tak nová nebude - vzpomeňme modely worm a wiggler). Je to nový EHX Stereo Memory Man a EHX Holy Stain.

Stereo Memory Man se dá popsat (zatím pouze dle obrázků) jako multi delay, který disponuje klasickým Echem, Multi-tap delayem a jakousi sekcí Deja Vú, kde naleznete Reverse Echo, Record (umí tedy nahrávat loopu) a tajemnou položku Preset, která se nejspíše vztahuje k neméně tajemnému poťáku Hazarai (Push Preset). Ze switchů už pouze vyčteme, že poskytuje možnost tap tempo a ledku, která bliká v rytmu delaye. Samozřejmě se jedná o digitální jednotku a o analogu v ní nemůže být ani zmínka. Dave Mathews nás, ale na stránkách gearwire.com ujistil, že sound toho delaye bude naprosto analogový a teplý - mno uvidíme... Každopádně nový pedál bude další zajímavý multi-delay, který by mohl mezi zavedené modely Boss dd-20 a Line6 dm-4 trochu toho ehx vzruchu. Jinak se mi na stránkách jednoho britského prodejce podařilo "vypátrat" předběžné ocenění na 199€ což by vzhledem k cenám v Británii (které jsou často hodně vysoko) mohlo znamenat relativně solidní českou cenu.

Dalším modelem je již skutečný multi effect - jedná se totiž o Holy Stain, který v sobě sdružuje Room Reverb, Hall Reverb, Pitch Shift a Tremolo. Z materiálu není přímo jasné zda se jedná o analog či digitál, ale z vhledu vyplívá spíše ta varianta digitální. Co by mohlo být výborné je možnost připojení exp. pedálů a také opět jemně tajemný přepínač Dirt, který má volby Clean, Fuzz a Drive - nejspíše se jedná o přídavné zkreslený, ale soudit pouze dle fotky není dobré ;). Cena je zde naprosto směšná jelikož stejný shop jako u memory mana uvádí cenu 89€ což je skutečně komické (pokud se nebude jednat o skutečně nekvalitní pedál).

Jediná skutečnost vyplívající z uvedení této řady je další snaha narvat do jedné krabice co nejvíce features. Uvidíme zda se EHX, které vždycky šlo cestou analogu, naučilo (nebo naučí) dělat digitální jednotky. Také by mě zajímalo zda EHX naváže na vynikající lampové krabičky.

EHX Big Muff π aneb c'est que la mort

aneb #2 jak jsem k Big Muffu jak slepý k houslím přišel. Mno ano je to tak na mojí podlahu se dostal další efektít a co si budeme povídat v tomto případě se jedná o skutečnou legendu legend. Mike Matthews ho někdy v roce 1970 dolaďoval s James Marshall H. (který v tu dobu byl bohužel těsně před smrtí) a dokázal vytvořit ZVUK, ne jenom zvuk s velkým Z, ale zvuk, kterej je velkej sám o sobě. David Gilmour o pár let později (??1977??) vyhodil do koše Fuzz Face (obrazně řečeno - dál ho používal, ale ne jako #1) a nahradil ho Big Muffem.

Já jsem si ho v roce 2007, čily o nějakých 30 let později ( v tom bude magie :), pořídil také a za levno přátelé. Koupil jsem ho od člověka (zdravím;), který ho používal -používal hodně a uvedl ho do stavu řekněme výrazně jetého (možná až dezolátního;). Nemaje čas na šaškování s pájkou koupil nový a prodal mi tento svůj jetý za 400 Kč - upřímně jsem netušil co je v něm špatně a kupoval jsem tak nějak na pokusy. Když jsem ho poprvé ve zkušebně otvíral věděl jsem, že je povolený 3PDT switch a dva poťáky (operace s kleštěmi na 10 sekund) - vevnitř jsem neshledal žádný problém a zkusil jsem ho zapojit - překvapivě fungoval a fungoval skvěle - zvuk nemá cenu popisovat každý ho zná - naprosto tučná, tlustá, sytá, ble, ble, ble a dokonalá zvuková palba silikonu (myšlen tranzistor ne něco jiného). Doma jsem pouze utáhl a zalepil poťáky a switch a na 3PDT switchy jsem pro jistotu přepájel kontakty, které byly vyviklaným switchem jemně vyviklané :D - opět operace na řekněme 10 minut, takže Muffík byl jako nový (nepočítaje vkusně dekorovaný potisk a jemně promačkané plechy) a já za 400Kč získal perfektní alternativu k FuzzTonu od mistra smrčky.

Když už jsme u fuzztonu samozřejmě jsem ho ve zkušebně rychlově porovnal s big muffem a porovnání vyšlo (mírně) lépe (z mého pohledu) pro fuzztone. Zvukově jsou to oba klasické fuzzy, ale fuzztone je přeci jenom chlupatější, tak nějak živější a rozervanější. Pokud bych se měl rozhodovat mezi smrčka FuzzTonem za 3000,- a Big Muffem za 2000,- asi bych volil smrčku (jistou roli hraje asi i patriotismus;), ale rozhodně bych se při nedostatku financí nebránil ani muffíkovy ;)Další zprávička je také z planety EHX - můj bratřík (basák) si pořídil EHX Small Stone - krásný kousek z roku 80. - je to naprostá lahoda - je bez ledky je ošoupanej a je nádhernej. Teplý zvuk, který jak rád říkám žádný digitál nenahradí. Moje důvěra k firmě EHX se po fiasku s Pulsarem vrací - holt asi bude muset člověk čím dál častěji hledat starší a ošoupané kousky oproti novým sériím, i když to u vlastně víme dlouho. HAWGH

Přežívám...

...ha, kolik je to měsíců od posledního postu? Radši se nebudu ptát, vím jediné je to zatr moc, ale bohužel jsem se dostal do kolotoče zkouškového období, dalších reklamací mého výborného notebooku a také své lenosti (upřímně té hlavně;). Inu nastala chvíle abych oprášil svůj Blogger účet a pravda je to fuška i pár pavučinek jsem musel sundat. Naštěstí v sobotní večerní televizi dávají pouze Batman Begins (což je výborný film, ale napotřetí a ne s Dolby ho mám jako příjemnou večerní kulisu), takže po nahrání, následném vymazání a opětovném nahrání pár tracků pro kapelku na practice jsem se rozhodl napsat pár řádků o tom jak neumím psát, o tom jak jsem se včera krásně zklamal a také o tom, že jsem koupil dalšího smrčku ;)

Kapitola 1. - neumění psát

aneb když to prostě nejde!

Pár postů zpátky jsem sliboval několik recenzí na pár pastiček, které mám to štěstí používat. Recenze na Smrčka OverDrive III Station byla dokonce nadějně rozepsaná, jenže další havárie mého NB ji bez milosti poslala na onen svět a moje znechucení bylo tak velké, že jsem se utvrdil v názoru, že to snad ani nemá cenu psát...

Moje představa byla psát recenzi čistě o zvuku a praktickém použití (ne o tom kde jaký čudlík je, a že má zelenkavě purpurovou barvu jako tričko ve kterém hrál Hendrix na Woodstocku), takže po úmorné snaze popsat zvuk (kdo se někdy snažil popsat jakkoliv zvuk, ví jak je to snadná záležitost) mi pouze nb hodil pár hlášek a opět řekl adios amigos - jediné štěstí bylo, že jsem si opravdu důležitá data den před havárkou zazálohoval (upřímné a dlouhé ufff). Můj počítač mě uvrhl do hluboké publicistické deprese a já se až asi za měsíc a půl odhodlal k pokusu to nějak znova sesmolit, jenže múza nikde a můj pokus o sepsání recenzičky (byť jen kraťoučké) skončil fiaskem. Až dodnes jsem se neodhodlal do blogu cokoliv napsat - nyní se pomalu vrací mé spisovatelské ambice, touha psát sílí, ale na recenzí si ještě netroufnu...

Kapitola 2. - velké zklamání

aneb snad je to pouze vyjímka!

Přes konec předchozí kapitoly si teď dovolím zařadit krátkou recenzi. Snad, že bude veskrze kritická jí dokážu napsat, přeci jenom vlastnost kritizovat je každému naprosto vlastní.

Můj efektový řetězec (Fuzz->Wah->Comp.->OD->Chorus->Flanger->Delay) se v poslední době dostal do fáze kdy mi nechybí snad už nic. Pouze tremolo pedal, který jsem vždycky vzhledem k mému silně pop-rockovému srdci hodně chtěl, "potřebuji" doplnit. V době kdy si přestavuji pedalboard a překvapivě mám nějaké peníze jsem si řekl, že mi nic nebraní v koupi tohoto "vysněného" pedálu a naopak při konstrukci nového pedalboardu ho pohodlně započítám do plánů. Jenže ono to není tak jednoduché a po asi měsíční snaze něco vydražit na eBayi (nechápu - vždycky mi to nějak o fousek uteklo) jsem se rozhodl oželet v našich končinách nekoupitelné, ale naprosto špičkové značky (Voodoo Lab, SIB!, SPF, Demeter, apod.) a podpořit české obchodníky tím, že zakoupím nějakou řekněme "ortodoxní" značku v ČR. Mno upřímně jsem byl spíš rozhodnut, že prostě a jednoduše koupím EHX Stereo Pulsar (Boss není zrovna můj šálek čaje a o nějakém dalším tremolu v čr běžně sehnatelném nevím, možná ještě Uliho velice originální výrobky). Po výborných zkušenostech s postaršíma EHX-ama jsem do obchodu šel takřka najisto s tím, že ho zapojím, párkrát to prohrábnu pro klid srdce, koupím a spokojeně půjdu domů.

Jenže ouha - již když jsem přebíral od prodavače menší krabičku nebyl jsem nadšen - lehká (skutečně až moc lehká) hammond krabička nebyla zrovna ta věc na kterou bych bezstarostně šlapal (starší modely z plechu jsou oproti těmto novým naprosté tanky), laciný špatně nalepený potisk a skutečně levné konektory zabarvily moji interní kontrolku z zelené na oranžovou, ale vzhled a hmatový pocit je na těchto věcech to poslední, takže jsem se posadil zapojil American Deluxe Strata přes Pulsara do Mesy FC-30 a začal jsem zkoušet - následná zhruba 45 minutovka rozžhavila mé kontrolky do ruda na stupeň nekupovat - nikdy - bohužel.

První co jsem zaznamenal bylo, že při silnějším hrábnutí do strun se ozývá slabé zkreslení signálu - žádný extrém, ale já ho slyšel a hlavně signál do pulsara šel z SCN single coilů, takže si těžko dovedu představit situaci se humbuckerama s vysokým výstupním signálem, popř. s někým boosterem (bufferem - říkejte tomu jak chcete prostě zesilovačem signálu) předřazeným před tremolo.

Další problém nastal s nastavením. Je sice pravda, že patřím mezi lidi milující jednoduché 1-2 poťákové efekty, ale u Pulsara jsem ani za 45 minut nebyl schopen nastavit požadovaný zvuk. Je mi sice jasné, že v klidném prostředí zkušebny bych to tam asi nějak vykroutil, ale z mého pohledu by měl dobrý efekt hrát v každé poloze s alespoň minimálním pocitem použitelnosti daného zvuku . Např. rate knob byl použitelný kloudně pouze v první polovině své dráhy - v druhé polovině se efekt přemění na velice špatně znějící ring modulátor (pokud by zněl dobře nic bych proti této vlastnosti neměl spíše naopak, ale on byl skutečně ošklivý).

Poslední, ale z mého pohledu možná nejhorší problém je bypass. I přes všechny tvrzení na internetových fórech mi bylo vcelku jasné, že vzhledem k možnosti zapojení Pulsara v režimu stereo nebude true bypass. Já osobně nepatřím mezi ortodoxní zástupce true-bypassu jednoduše proti DOBŘE udělanému bufferovanému spínání (nebo jak se tomu česky nadává) nic nemám. V řadě mám 6 efektů true bypass a na konci mám zařazen delay Carl Martin, který není true bypass a jeho buffer pohodlně vyřeší problémy s délkou kabelu - do zvuku nic špatného nepřidává ani z něj nic nekrade. Bohužel u pulsara při porovnání zvuku Kytara->vypnutý Pulsar->Apec a Kytara->Apec je slyšitelný výrazný pokles výšek - sice nebyla možnost zapojit efekt přes TB lištu, takže jsem byl odkázán na rychle přepojování kabelů, ale i tak byl daný problém vyloženě znatelný - například kobylkový snímač byl při přímém zapojení krásně skleněný až křišťálový - při průchodu přes vypnutý pulsar se z něj stal zatažený a nepříliš konkrétní snímač (prostě jako když používáte na kytaře tónovou clonu).

Věřte, že předchozí řádky se mi nepsaly lehko, jelikož firma electro harmonix patří mezi mé oblíbené a Pulsar pro mě byl neuvěřitelným zklamáním... Doufám, že se jedná o pouhou náhodu, možná se jednalo o nějaký vadný kousek nebo je prostě Pulsar jeden nepovedený model v řadě dobrých výrobků... Já se bohužel opět musím ponořit na eBayi do nekonečné nabídky tremolo pedálů - snad v dohledné době nějaké soutěž o vstup na pedal board neznámého kytaristy vyhraje. Jaká značka to bude sám pořád nevím - snad něco lepšího než pulsar.

PS.: Samozřejmě má pulsar pár dobrých vlastností - ledka puls(ar)uje v tempu efektu, stereo zapojení pro někoho může být rozhodují fakt při koupi tremola (ale uživatelům této vychytávky doporučuji sáhnout do peněženky pro pár tisíc navíc a zvážit koupi Jim Dunlop Stereo Tremola, které je vyloženě na toto zapojení stavěné...)

Kapitola 3. další pedálek z dílny mistra Smrčky

aneb kruh se pomalu uzavírá

Pan Smrčka mě již dávno svým overdrivem a chorusem přesvědčil o nekonečné kvalitě výrobků z jeho dílny - při tak trošku gasoidní potřebě sýtého fuzzu jsem si ho od něj musel objednat ;).

A věřte krok to byl sice malinko neuvážený, ale naprosto správný. Fuzz mnou zakoupený je replika legendárního Dallas Arbiter Fuzz Face a používá germaniové tranzistory ac128 (stejně jako úplně původní starý fuzzface - další model byl vybaven tranďáky silikonovými BC109). Přesně tento germániový používá třeba David Gilmour na legendárním a pro mě naprosto geniálním videu Live at Pompeii. Smrčkův FuzzTone je dovybaven ještě ovladačem MIDD a BIAS (přesný a erudovaný popis viz. http://www.smrckaeffects.com/). Mě osobně nejvíce dostal poťák Bias, který umožňuje vykroutit klasický FuzzFace, ale i lehký crunchy sound - počítejte samozřejmě s určitou špinavostí germaniových tranďáků. Další výborná vlastnost je dynamika - i při vytaveném ovladači Fuzz a Bias si pomocí razance hry můžete pohrát s úrovní zkreslení a pokud máte ručku citlivku můžete se dočkat jak tlustého a krutého fuzz, tak řekněme overdrive sound, který bude sice pořád co do barvy ve vodách fuzzu, ale úrovní zkreslení se dostanete na pohodový zvuk. Teď už, ale končím jsem unaven a nechci začít plácat (i když už jsem začal plácat dávno) - prostě a jednoduše FuzzTone 60' nevybočuje z vysokého kvalitativního standardu značky Smrčka Effects ;ú)

PS.: Omlovám se za pravopisné a stylistické chyby, ale nemám sílu ani chuť to po sobě kontrolovat, snad někdy příště (zamává a zmizí v davu příště....)

Postřehy z planety GHS...

    ...mno tak jsem namotal první sadu strun - začal jsem u nejlevnějších - tedy GHS-ek. Musím říci, že u mě se milé překvapení po několika hodinách hraní nekoná, bohužel. Za prvé u úplně nových strun jsem si zvykl na jakousi cinkavost a dravost, která po zahrání (pár hodinek hry) odezní a zvuk se dostane do řekněme normálu - to jsem u GHS-ek nenašel - zvuk je od začátku basovější, temější a obávám se, že po delším hraní se zvuk ještě více zatáhne. Za druhé tlusté E je skutečně hodně tlusté (viz. Nákup) - nečekal jsem, že se takto malá odchylka tolik projeví na výsledném zvuku - éčka je tam prostě moc a hodně vyčnívá. Mno a za posledně jakkoliv je to velice subjektivní pocit, zvuk se mi od prvních tónů něják nezdá, nelíbí se mi, nemám ho rád...

    Na závěr musím říci, že předchozích pár řádku jsou pouze mé pocity - chápu, že po světě pobíhá spousta lidí, kteří vlastnosti, které ja zavrhuji naopak vyhledávají. Řekl bych, že hlavně z řady tvrdších hráčů - u mě (popaře:) prostě neuspěly...

     Ještě malé doplnění - uvědomil jsem si, že jsem dříve také používal vynikající handmade struny DR (netuším proč jsem je přestal kupovat), takže až na ně někde narazím, koupím, namotám, vyzkouším, zahraju, možná zprudim, možná pochválím a hlavně budu brutálně neobjektivní ;-)

 

    PS.: Jsem líný a nemám čas, proto recenzi na Smrčka OverDrive III Station přesouvám na další víkend - přes týden si alespoň rozmyslím jako to vlastně budu robit a tvořit...

Struno - bedna

    Našel jsem z mého pohledu úchvatnou věc, která ovšem v ČR bude k mání stejně dobře jako třeba efekty ZVex, které jsou jen tak mezi námi naprosto úchvatné - třeba taková Trem-o-rama nebo Fuzz factory a co teprve probe řada ;). Ale zpět k mému nálezu jedná se šikovný set strun od firmy d´addario. Jak můžete vidět na obrázku není to nic převratného - prostě když potřebuju strunu vytáhnu, namotám a jedu. Nestarám se o rozbalování balíčků a o to, že mi bude ta nová struna chybět v další sadě apod.

        Na Musicians Friend stojí set 59.99$ (řekněme 1400 Kč), přičemž jedna sada stojí 3.89$ (řekněme 90 Kč) - pokud spočítám cenu 25 jednotlivých sad vychází to na 97.25$!!. Jenom pro porovnání cena jedné sady strun d´addario v ČR je minimálně 145 Kč tzn., že v ČR by se Bulk Pack prodával za cenu kolem 2300,- (počítáno rychlou matikou:) - což je cena z mého pohledu ne příznívá, ale naprosto zázračná - mno samozřejmě oproti USA ceně je to výsměch, ale na to už jsme si zvykli...

    Chápu, že lidé, kteří své struny používájí stylem "Jednou za rok na Vánoce a když se nějáká trhne koupím kusovku..." tento produkt asi nebudou chápat, ale pro nás blázny, kteří mění struny skoro častěji než spodky a hlavně, kterým struny relativně dost rupaj, praskaj a kdo ví co ještě, to je naprostá lahůdka...

Nákup

    Dnes jsem si nakoupil pár balíčků strun do zásoby - mno vzheldem k tomu, že každý balíček je oražen jinou značkou jsem si ty 3 balíčky koupil spíše abych otestoval, které jsou nej. Původně jsem měl v plánu koupit pouze tradiční a v ČR asi nejrozšířenější značky D´Addario a Ernie Ball, ale když sem v krámu zjistil, že nabízejí i GHS (používá např. Zakk Wilde) za cenu kolem 95 Kč neváhal jsem a koupil je také. Takže až se dostanu ke kytaře a budu mít čas a chuť přemotávat a přemotávat a přemotávat snad sem napíšu nějáké postřehy od každé značky.

    Zatím Vám bude muset stačit informace, že se jedná o dráty tloušťky .011, a že každá značka má jinak tlusté Éčko (EB - 0.48, D´Add - 0.49 a GHS - 0.50). Další zajímavostí může být i tloušťka A-čka u GHS, která je 0.36 což je o 2 setinky méně než u zbylých značek (osobně si myslím, že mají chybu v tabulce:). Mno celkově jsem na to zvědav - cenově vycházejí v Guitarshopu nejlépe GHS (viz. nahoře), EB a D´Add jsou na tom stejně po 145 Kč (musím se smát při USA ceně která nepřesáhne 85 Kč). Tak do 14 dnů se těšte na postřehy ze strunění (záměrně nehovořím o recenzy, jelikož to je asi nereálné). Mno a o víkendu by se zde mohl objevit slibovaný test na Smrčka Overdrive station III.

Neumírám....

...umřel mi notebook, již podruhé a pořád není v pořádku - skvělá koupě - pikantní poznámka na konec věty při posledním kolapsu havaroval disk, takže moje data mi řekli adios amigos a mávají mi z pohřebního vozu servisního střediska. Poznámka za konec věty již nikdy nekupovat věc na které je napsáno Fujitsu-Siemens. Co ještě dodat - po první reklamaci se vyreklamované problémy nevyřešily. No a pak už si pamatuji pouze modrou obrazovku z Winů, stovky chybových hlášení z Linuxu a matně také těch pár grafických návrhů na kterých jsem strávil několik dnů života - naschle živote proč tebou šetřit aspoň mám zase čistý disk - 3xHURÁ.
     Abych nebyl pouze negativní zamiloval jsem se do efektů od pana Smrčky (www.smrckaeffects.com). Začalo to tím, že jsem sháněl kvalitní overdrive - v hledáčku se objevovaly jména jako Custom Audio Electronics, Carl Martin, Fulltone, Jim Dunlop a také výše zmiňovaný pan Smrčka u kterého mě nadchla OverDrive Station III. Znamení jak od boha se objevilo v hudebním bazaru (www.hudebnibazar.cz) jednoduchý inzerát o tom, že někdo prodá právě OverDrive Station III - cena 3500,- byla hluboko pod mým cenovým limitem a tak jsem ani dlouze nezjišťoval normální prodejní cenu a ihned jsem 2 měsíce starou krabici koupil. Po návratu z Ostravy (kde jsem byl na Davis Cupu a také abych zjistli jak odporné to město je - omlouvám se Ostravakům, ale tak to prostě cítím) jsem poprvé doma zapojil efekt do svého kombíčka MB Studio .22 a zjistil jsem, že je (nač dlouhé řečí) dokonalý, skutečně jsem nenašel chybu, proto také chystám sem na blog obsáhlejší recenzi, kam bych také rád dal nějaké ukázky.
     Pokračování přiběhuje se odehrálo někdy v neděli. Opět jsem projížděl hudební bazar.cz a opět jsem našel krabici od pana Smrčky, tentokráte Double Chorus, přestože jsem neměl žádnou potřebu chorus vlastnit, musel jsem ho za 2500,- koupit abych zjistil jestli to s tím overdrivem nebyla náhoda. Přátelé nebyla. Včera jsem ho krátce vyzkoušel pří mini návštěvě zkušebny a opět jsem nenalezl žádnou chybu (věřte, že se snažím, ale nějak to nejde). Přenádherný zvuk, u nastavení na Rotary Speaker jsem z repráku slyšel hamondky (možná jsem hluchý, ale skutečně jsem to tak cítil), u jemného chórusu nic nechybí ani nevyčnívá - všechno je jak má být a navíc se celý efekt perfektně a jednoduše ovládá, takže opět můžete čekat recenzi právě jmenovaného pana dokonalého.
     A do třetice všeho dobrého jsem po delší kvákací stagnaci zase zapnul svůj kvák a zjistil, že mám nejlepší wah na světě :D (pro podrobnosti jsem sepsal krátkou "recenzi" zde) - vlastním Jim Dunlop JH-1 Special a omlouvám se všem uživatelům wahu Jim Dunlop GCB-95, ale nechápu jak na takovýto humus můžete ještě šlapat, prostě nechápu, nestíhám a sám se divím, že jsem si ho tehdy v euforii také koupil.
To by bylo pro dnešek asi všechno. Vlastně ne jak trošku plyne z předchozího textu chtěl bych tady z toho udělat takové recenzní centrum hraček které vlastním, takže se můžete těšit na recenzi starých Ibanez efektů, starého kombíčka Mesa Boogie, starého kvákadla JH-1S a nebo výše psaných efektů od mistra Smrčky...
Nazdar a mějte se ;)

Pro začátek stručně a výstižně!!

AHA a jsem zde - mé myšlenky teď budu posílat na vlny internetu prostřednictvím tohot blogu. Inu budu se tady snažit psát své zkušenosti s hrou na kytaru, své zkušenosti s focením, které se pomalu stává mým dalším koníčkem a také o věci, která mě zaměstnává dnes nejvíce a to o škole. 

Mno a teď již nevím co psát pokud sem někdo  podívá omlouvám se mu za stručnost, ale skutečně teď narychlo nevím...